Blog, výstavy, osobnosti a umění

 Slyšel jsem dusot koní Když ruku mou si do své dlaně sevřela Tiskl jsem Tě pevně snad ze strachu před zítřkem 

Projekt k 100. výročí nalezení Věstonické venuše Cílem projektu je představit jeden z nejcennějších a nejznámějších archeologických předmětů světa – tzv. Věstonickou venuši. Tato keramická soška, která je zapsána na seznamu národních kulturních památek České republiky, patří k ikonickým dokladům uměleckého cítění a zručnosti lovců mamutů z období starší doby kamenné.V roce 2025 si připomeneme 100 let od jejího objevení na výzkumech Karla Absolona v Dolních Věstonicích.

Dalibor Chatrný prozkoumal linie, objemy, prostory, zdání, zrcadlení či prosakování u stejně čistého stolu, u jakého René Descartes přemýšlel o podstatě duhy. „Jeho svobodný přístup k umění se pohyboval na rozhraní mezi myšlením přírodovědce a intuicí básníka.“, výstižně napsal Jiří Machalický.

Ve významu zprostředkování, předávání, posílání či propuštění se dostáváme až ke kulturnímu obsahu. Název transmise v sobě nese několik konceptů vnímání samotné expozice: ukazuje lineární proměny v dějinách umění a předělů jako vymezování se vůči tradici a tvorbě nových hodnot; představuje pojem transmise jako samotný přenos prožitku mezi umělcem a jeho dílem a v neposlední řadě sama výstava je pochopena jako uchovávání a předávání paměti.

Jen lidské je hřešit... I psanici ubijí za krut kola lámání vazů Křikem zdobená místa ocel seker krvavět nechají Dřevěná kola protkána páteřním kloubkem a praskání v rameni A přiznáš i ty žes oddával se bez pokání...

Přijměte naše pozvání na podvečer věnovaný přírodě, umění a péči o duši. Při příležitosti křtu katalogu k výstavě Mlčící jaro: umění a příroda 1930–1970 proběhne diskusní program, který rozvine témata výstavy i katalogu.

Seznam autorů - aktuální aukce Jiří Anderle, Daniela Benešová, Adolf Born, Albín Brunovský, Libenský Brychtová, Ota Bubeníček, Zdeněk Burian, František Cína - Jelínek, Zdeněk Červinka, Otakar Číla, Bohumír Číla, Salvador Dalí, František Daněk - Sedláček, Hugo Demartini, Míla Doleželová, Bohumír Dvorský, František Emler, Emil Filla, Miroslav Göttlich, Zdeněk Hajný, Adolf Hoffmeister, Josef Holub, Antonín Hudeček, František Hudeček, Jindra Husáriková, Mojmír Hušek, Iva Hüttnero

Obraz "Ušák po dědovi" je letmou vzpomínkou na dědu frajera a velkého sekáče, který zaujme každého nadšence starých vzpomínek. Tento designový kousek je odlehčeným tématem, které přináší do každého interiéru dozvuky zašlé slávy, pádů a vzestupů.

Vzpomínka na emigraci" je jedinečný obraz, který zachycuje dojemné příběhy emigrace babičky a dědečka za druhé světové války do USA. Když museli zanechat své rodné Moravy v Československu, tento obraz vystihuje jejich odhodlání a naději na lepší budoucnost v Americe, konkrétně v New Yorku. Obraz přináší do domova pocity bezpečí, dobrodružství a úlevy, které mohli babička a dědeček zažívat po zanechání všeho milovaného.

Obraz "Bolesti dětských dnů" je emotivním a silným vyjádřením tíže, kterou malý chlapec nese na svých bedrech každý den. Autor uměleckého díla zobrazil strach z každodenních povinností, které jsou pro něj nesnesitelné, jako je chození do školy, potkávání se se spolužáky a problémy v rodině

Téma koupání v umění 19. a prvních desetiletích 20. století v sobě spojovalo zájem o tradiční motiv ženského nebo mužského aktu s novým zájmem o tělo, jeho hygienu i rekreaci, který se stal součástí života moderního člověka. Grafický kabinet představí, jak se toto téma rozvinulo u moderních malířů zachycujících koupání v intimitě domova (Edgar Degas, Félix Vallotton, Pierre Bonnard) či ve volné přírodě (Auguste Renoir, František Kupka, Tavík František Šimon) a jak se stalo po

Výstava se ve svém jádru zaměřuje především na československé sochařství tohoto období v širším kontextu střední Evropy. Trasuje způsoby, jakými je provázáno umění tzv. první a druhé moderny rozdělené druhou světovou válkou. Ze současné perspektivy je fenomén organické abstrakce spojený i s ekofuturistickými otázkami dneška: Bude život, jak jej známe, zítra ještě možný?

Vizuální umělec a pedagog patří k nejvýznamnějším osobnostem české výtvarné scény. Jeho díla, texty a komentáře se trefují do bolavých míst naší rychle se proměňující společnosti, jež však stále stojí na stejných animálních základech: strachu z nicoty, který přebíjíme touhou po moci a penězích umožňujících nám zapomenout.

Výstava je koncipována jako aktivní prostor, kde se návštěvník může volně pohybovat, zkoušet nové možnosti i přístupy v dialogu s uměleckým dílem a objevovat skryté souvislosti. Dívat se nestačí, je třeba zapojit všechny smysly. Prostor je navržen tak, aby byl samoobslužný a zkoumání expozice bylo intuitivní a snadno přizpůsobitelné vlastnímu tempu.

Martina Strakošová (*1996) je absolventkou ateliéru Video-multimédia-performance na Ostravské univerzitě pod vedením doc. Mgr. Jiřího Surůvky. Její kořeny ale sahají k malbě, která pro ni zůstává důvěrným jazykem. Přesto se nebojí přesahů – její tvorba překračuje média a stává se výpovědí, osobním deníkem, v němž se divák může poznat stejně jako ztratit.

Výsledkem bádání je odborná publikace, jež představuje vůbec první monografii tohoto autora, který nejenže obohatil kulturní dění ve svém regionu, ale ovlivnil i tvorbu nastupujících generací. Knihu odborně recenzoval doc. PhDr. Petr Rezek, svými texty přispěli odborníci na dané oblasti autorova díla: Martina Vítková, Petr Vaňous, Lenka Dolanová, Alexander Peroutka, Petr Ferenc, Radim Kopáč, Michal Tošner, Jiří Ptáček ad. Na publikaci, která vyšla za podpory Ministerstva kul

. Po staletí, během nichž budova měnila svou úlohu, studna poskytovala osvěžení příchozím a stala se místem setkávání kultur. Ačkoli hradecká studna se secesní mříží takovému účelu nikdy nesloužila a její funkce je přes sto let zejména dekorativní, i ona má vzhledem ke své poloze předpoklady stát se místem setkávání. Instalace Corral uvádí pozapomenutý městský prvek zpět do středu dění a činí z něho místo diskuzí o stavu veřejného prostoru v Hradci Králové.

Dlouhodobá výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche představuje celoživotní dílo znalce, sběratele a neúnavného podporovatele mladých výtvarníků Karla Tutsche (1941–2008), jenž po více než čtvrt století na vlastní náklady provozoval brněnskou galerii Na bidýlku a svou činností přispíval k propagaci českého umění v zahraničí

Na tomto obraze je vypodobněn legendární rytíř Brtník z Brtníku, kterého noblesně ztvárnil zasloužilý umělec Jiří Sovák, který se zasloužil mimo jiné o prezentaci jednoho z nejznámějších československých výrobků vyráběného ve státním podniku  SPOFA. Tím výrobkem samozřejmě není nic jiného než Alpa (extrakt bylin naložených v lihu).

.Cítí, jak se její svět zmenšuje, jak se stěny domova stávají klecí. Její otec mlčí, matka pláče v noci do polštáře. Ona sama se snaží být silná, ale její křehkost je den ode dne zřetelnější. Přesto dál rozdává úsměvy a drobné radosti těm, kteří zůstali – služebné, mladšímu bratrovi, staré sousedce. Srdce má stále na dlani, i když ví, že každým dnem je to nebezpečnější.