Výstavy

Projekt k 100. výročí nalezení Věstonické venuše Cílem projektu je představit jeden z nejcennějších a nejznámějších archeologických předmětů světa – tzv. Věstonickou venuši. Tato keramická soška, která je zapsána na seznamu národních kulturních památek České republiky, patří k ikonickým dokladům uměleckého cítění a zručnosti lovců mamutů z období starší doby kamenné.V roce 2025 si připomeneme 100 let od jejího objevení na výzkumech Karla Absolona v Dolních Věstonicích.

Dalibor Chatrný prozkoumal linie, objemy, prostory, zdání, zrcadlení či prosakování u stejně čistého stolu, u jakého René Descartes přemýšlel o podstatě duhy. „Jeho svobodný přístup k umění se pohyboval na rozhraní mezi myšlením přírodovědce a intuicí básníka.“, výstižně napsal Jiří Machalický.

Ve významu zprostředkování, předávání, posílání či propuštění se dostáváme až ke kulturnímu obsahu. Název transmise v sobě nese několik konceptů vnímání samotné expozice: ukazuje lineární proměny v dějinách umění a předělů jako vymezování se vůči tradici a tvorbě nových hodnot; představuje pojem transmise jako samotný přenos prožitku mezi umělcem a jeho dílem a v neposlední řadě sama výstava je pochopena jako uchovávání a předávání paměti.

Seznam autorů - aktuální aukce Jiří Anderle, Daniela Benešová, Adolf Born, Albín Brunovský, Libenský Brychtová, Ota Bubeníček, Zdeněk Burian, František Cína - Jelínek, Zdeněk Červinka, Otakar Číla, Bohumír Číla, Salvador Dalí, František Daněk - Sedláček, Hugo Demartini, Míla Doleželová, Bohumír Dvorský, František Emler, Emil Filla, Miroslav Göttlich, Zdeněk Hajný, Adolf Hoffmeister, Josef Holub, Antonín Hudeček, František Hudeček, Jindra Husáriková, Mojmír Hušek, Iva Hüttnero

Téma koupání v umění 19. a prvních desetiletích 20. století v sobě spojovalo zájem o tradiční motiv ženského nebo mužského aktu s novým zájmem o tělo, jeho hygienu i rekreaci, který se stal součástí života moderního člověka. Grafický kabinet představí, jak se toto téma rozvinulo u moderních malířů zachycujících koupání v intimitě domova (Edgar Degas, Félix Vallotton, Pierre Bonnard) či ve volné přírodě (Auguste Renoir, František Kupka, Tavík František Šimon) a jak se stalo po

Výstava se ve svém jádru zaměřuje především na československé sochařství tohoto období v širším kontextu střední Evropy. Trasuje způsoby, jakými je provázáno umění tzv. první a druhé moderny rozdělené druhou světovou válkou. Ze současné perspektivy je fenomén organické abstrakce spojený i s ekofuturistickými otázkami dneška: Bude život, jak jej známe, zítra ještě možný?

Vizuální umělec a pedagog patří k nejvýznamnějším osobnostem české výtvarné scény. Jeho díla, texty a komentáře se trefují do bolavých míst naší rychle se proměňující společnosti, jež však stále stojí na stejných animálních základech: strachu z nicoty, který přebíjíme touhou po moci a penězích umožňujících nám zapomenout.

Výstava je koncipována jako aktivní prostor, kde se návštěvník může volně pohybovat, zkoušet nové možnosti i přístupy v dialogu s uměleckým dílem a objevovat skryté souvislosti. Dívat se nestačí, je třeba zapojit všechny smysly. Prostor je navržen tak, aby byl samoobslužný a zkoumání expozice bylo intuitivní a snadno přizpůsobitelné vlastnímu tempu.

Martina Strakošová (*1996) je absolventkou ateliéru Video-multimédia-performance na Ostravské univerzitě pod vedením doc. Mgr. Jiřího Surůvky. Její kořeny ale sahají k malbě, která pro ni zůstává důvěrným jazykem. Přesto se nebojí přesahů – její tvorba překračuje média a stává se výpovědí, osobním deníkem, v němž se divák může poznat stejně jako ztratit.

Výsledkem bádání je odborná publikace, jež představuje vůbec první monografii tohoto autora, který nejenže obohatil kulturní dění ve svém regionu, ale ovlivnil i tvorbu nastupujících generací. Knihu odborně recenzoval doc. PhDr. Petr Rezek, svými texty přispěli odborníci na dané oblasti autorova díla: Martina Vítková, Petr Vaňous, Lenka Dolanová, Alexander Peroutka, Petr Ferenc, Radim Kopáč, Michal Tošner, Jiří Ptáček ad. Na publikaci, která vyšla za podpory Ministerstva kul

. Po staletí, během nichž budova měnila svou úlohu, studna poskytovala osvěžení příchozím a stala se místem setkávání kultur. Ačkoli hradecká studna se secesní mříží takovému účelu nikdy nesloužila a její funkce je přes sto let zejména dekorativní, i ona má vzhledem ke své poloze předpoklady stát se místem setkávání. Instalace Corral uvádí pozapomenutý městský prvek zpět do středu dění a činí z něho místo diskuzí o stavu veřejného prostoru v Hradci Králové.

Dlouhodobá výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche představuje celoživotní dílo znalce, sběratele a neúnavného podporovatele mladých výtvarníků Karla Tutsche (1941–2008), jenž po více než čtvrt století na vlastní náklady provozoval brněnskou galerii Na bidýlku a svou činností přispíval k propagaci českého umění v zahraničí

Kompaktní temná místnost Černá kostka s atmosférou kinosálu mě inspirovala provázat v jedné instalaci různá média: útržky filmů, zastavené pohyblivé obrazy a rozpohybované fotografie. Hru s pamětí, asociacemi a postupné budování napětí podtrhují vizuální reference k estetice film noir.

Výstava Emoce v pasti představuje mezigenerační umělecký dialog dvou nepřehlédnutelných postav českého výtvarného umění. První z nich, neochvějný solitér české malby Luděk Rathouský, patří ke generaci autorů, jejichž tvorbu počátkem nového milénia formovaly principy konceptuálního uvažování.

Výstava hledá odpověď na otázky, proč se některé výtvarné umělkyně a umělci (posmrtně) proslaví a jestli je pozice v kánonu skutečně jedinou formou uměleckého úspěchu. Každý z autorů zastoupených na výstavě totiž uspěl v určitém ohledu, ať už šlo o získání ocenění a zakázek, pedagogické působení, regionální slávu, anebo uživení se vlastní tvorbou.