Ze sbírky Jan Mydlář kat to Český

EXEKUCE I.

Jen lidské je hřešit...

I psanici ubijí za krut

kola lámání vazů

Křikem zdobená místa

ocel seker krvavět nechají

Dřevěná kola protkána

páteřním kloubkem

a praskání v rameni

A přiznáš i ty

žes oddával se

bez pokání...

EXEKUCE  II.

Je lidské hrdý být…

Tak a stojím

Hrdlo to stažené

V oko proti oknu výslechům

křehké to děvče

mord ten na muži svém

nespáchaný přiznat má

Však hrdá a ostří

z úst mete kolem

V otázkách ji na úkor

to skoro dětských dlaní

vypalován bolný to znak

Snad sám bych křivě vinu přiznal za ní

A zajednou tu

ve vykonavatelně

městu patřící

kde pláč, křik a trýznění

se za černých nocí

ze zdí ozývá

A teď jen smích

co jako sténání

tisíce to dětí

zatlačil vše do ústraní

A ruka ta Primase pána

Stratislava Kopřinského

z Počernice Horní

vybízí teď instituci mou

abych k druhému to

úkonu přistoupil

Hlava má k posluhovačům

zlehka se pootočí

pokývne

a už ji v těle natahují

A to cvakání jak

hodin orloj na věži opodál

co poslední okamžiky

střeží bez pomoci

To hned a strašný řev

a prasknutí zvuk

Ruce v ramena

spadlá a zlomená

do kopky hozená

aby magistr to medik

zdravil ji k exekuci bičováním

a za živa zahrabáním

Na den třetí

povozy bičů

v záda její bezvládně ležící

V prach a bláto z Pražských dvorů

se jak na slávu sešel

To z půl to tělo zubožené

 mrtvé

do země zakopávám

za burácejících potlesků těch davů

Nejsem zákon nad milostí

však právo vykonat

mi  přemýšleti dává

i vydělat

Však už v noci

posluhovači  to moji

v zemi se za obohacením derou

Tělo jak šperk

z hlíny oprašují

a na kola dřevníku nakládají

Truhlu svou

S diamantem zašlých lesků a minulosti své

Profesorům Univerzit

Karlových

rádi prodají

A první ta pitva

pak u nás mohla to být