Výstava je koncipována jako aktivní prostor, kde se návštěvník může volně pohybovat, zkoušet nové možnosti i přístupy v dialogu s uměleckým dílem a objevovat skryté souvislosti. Dívat se nestačí, je třeba zapojit všechny smysly. Prostor je navržen tak, aby byl samoobslužný a zkoumání expozice bylo intuitivní a snadno přizpůsobitelné vlastnímu tempu.

Martina Strakošová (*1996) je absolventkou ateliéru Video-multimédia-performance na Ostravské univerzitě pod vedením doc. Mgr. Jiřího Surůvky. Její kořeny ale sahají k malbě, která pro ni zůstává důvěrným jazykem. Přesto se nebojí přesahů – její tvorba překračuje média a stává se výpovědí, osobním deníkem, v němž se divák může poznat stejně jako ztratit.

Výsledkem bádání je odborná publikace, jež představuje vůbec první monografii tohoto autora, který nejenže obohatil kulturní dění ve svém regionu, ale ovlivnil i tvorbu nastupujících generací. Knihu odborně recenzoval doc. PhDr. Petr Rezek, svými texty přispěli odborníci na dané oblasti autorova díla: Martina Vítková, Petr Vaňous, Lenka Dolanová, Alexander Peroutka, Petr Ferenc, Radim Kopáč, Michal Tošner, Jiří Ptáček ad. Na publikaci, která vyšla za podpory Ministerstva kul

Dlouhodobá výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche představuje celoživotní dílo znalce, sběratele a neúnavného podporovatele mladých výtvarníků Karla Tutsche (1941–2008), jenž po více než čtvrt století na vlastní náklady provozoval brněnskou galerii Na bidýlku a svou činností přispíval k propagaci českého umění v zahraničí

Kompaktní temná místnost Černá kostka s atmosférou kinosálu mě inspirovala provázat v jedné instalaci různá média: útržky filmů, zastavené pohyblivé obrazy a rozpohybované fotografie. Hru s pamětí, asociacemi a postupné budování napětí podtrhují vizuální reference k estetice film noir.

Výstava Emoce v pasti představuje mezigenerační umělecký dialog dvou nepřehlédnutelných postav českého výtvarného umění. První z nich, neochvějný solitér české malby Luděk Rathouský, patří ke generaci autorů, jejichž tvorbu počátkem nového milénia formovaly principy konceptuálního uvažování.

Výstava hledá odpověď na otázky, proč se některé výtvarné umělkyně a umělci (posmrtně) proslaví a jestli je pozice v kánonu skutečně jedinou formou uměleckého úspěchu. Každý z autorů zastoupených na výstavě totiž uspěl v určitém ohledu, ať už šlo o získání ocenění a zakázek, pedagogické působení, regionální slávu, anebo uživení se vlastní tvorbou.