Rozerveš mou duši i uši

Hluboká hudba

Ostrov souznění

Poznávám housle

Zní tak krásně

Jako bych miloval ženu

Roztouženou a náruživou

Co na oplátku tiskne mi ruku ke své hrudi

Tiše šeptá, zůstaň

zavírám oči, topím se

V řece polibků

tak rozbouřené

okamžiky něhy

rozkousaný ret, zůstaň

údery klavíru, nemohu

Housle

Do uší šeptají

Zůstaň

Už z dálky slyším tu geniální kompozici

Trio ve dvou v jednom

Nemohu

Milovat nás více nežli tebe

Než doteky tvých sametových bříšek prstů

Po melounu vonící modře zbarvená víčka

Tvých očí

Impuls duše tak nezkrotné

A chtivé

Světlo tvé krásně puntíkaté pleti

Co v negativu jako nebe plné hvězd

Osvětluje temnou komoru

V naději dokonalosti vztahu mezi námi

Tvé vlasy svou vůní

Jako pavouk co spřádá sítě

Ulovíš mé vnitřní hlasy

Zbavíš myšlenek vlastních

Vysaješ a obal necháš supům

To nejlepší ze mě si sežrala

Zbytečná však oběť

Když mě pak zvracíš

Dusíš se mnou

A splachuješ

Putující srdce stokou

Se už čisté nevrátí

Musím je mýt

Housle co tak krásně hrají

Beze strun a smičcobití

Bez rukou a sluchu

Noty poházené po pokoji

Touží být přikovány

Zdobit stany koncertní

 Šedotrnná mlha v očích nikdy už víc nezmizí.  Korespondenci vzpomínek uložím na bezpečnou toaletu v přízemí mého žití s povzdychem radosti z dobrých skutků…

​

Vždy si je můžeš přijít vyzvednout…